• Červeně ne-Fér výroky z webu jsmefer
  • Černý text komentář – poukaz na rozpor mezi propagačním hesly a skutečností.

  1. „Rodinu nedělají máma s tátou, rodinu dělají společné láskyplné zážitky: Gabča s mámou a její partnerkou.“

  • Rodinu tvoří z podstaty genetická vazba i když může být narušena. Adoptivní dítě má milující matku i otce, přesto touží poznat po kom má oči, vlasy, povahu…
  • Společné láskyplné zážitky máme i s kamarády, spolužáky ve školce a úžasnými učiteli ve škole/ školce. Přesto to není naše rodina.

  1. „V ústavní péči se nachází na 8000 dětí, které potřebují zázemí milující rodiny. Našemu státu aktuálně chybí rodiče pěstouni, kteří by se o děti s láskou postarali“……………. + „Není pravda, že řešíme problém jen pro hrstku lidí. V populaci je zhruba 5-10 % gayů a leseb (to nezahrnuje např. ani bisexuály). Tedy minimálně 500.000 až 1.000.000 lidí v České republice je gay nebo lesba.“

  • Proč již dávno z těchto stovek tisíc gayů a leseb nejsou tisíce pěstouny pro 8000 dětí v ústavech? Mohou být pěstouny jako jednotlivci. Pokud se opravdu pro tyto děti často s mnoha problémy chtějí obětovat, je to super. A pokud jim nejde o jejich zájmy ale dobro dětí, budou pěstouny i jako jednotlivci. Kolik jich ale ve skutečnosti je? Není skutečným záměrem redefinice rodičovství spíš možnost mít biologické dítě a právo přisvojit si ho pro aktuálního partnera/partnerku matky/otce?
  • Do adopce nejčastěji jdou děti do 1 roku věku – v roce 2022 jich bylo v ústavech 12! – slovy DVANÁCT. Dětí do 3 let bylo v ústavech 142 a trend předpokládá, že letos v ústavech již nebude ani jedno dítě do 3 let!
  • https://www.mpsv.cz/documents/20142/225508/DD3+Z%C3%A1v%C4%9Bre%C4%8Dn%C3%A1+zpr%C3%A1va+za+2022.pdf/d00fd976-4de4-29a9-944c-d62df9d8e081
  • graf 2 str. 7 a graf 3 str. 8
  • Pro děti starší děti se již volí zpravidla pěstounská péče.
  • ČEST VŠEM PĚSTOUNŮM BEZ OHLEDU NA VZTAHOVOU ORIENTACI. NECHŤ JE KLIDNĚ MOŽNÉ PRO PARTNERY BÝT SPOLEČNÝMI PĚSTOUNY. NIKOLI ADOPTIVNÍMI „RODIČI“. ANO MEZI ADOPCÍ A PĚSTOUNSTVÍM JE OBROVSKÝ ROZDÍL!!

  1. „Gay a lesbické páry děti často doslova zachraňují, protože pečují o děti z ústavní péče, o které nikdo jiný nemá zájem. Samy totiž na vlastní kůži zažívají každodenní diskriminaci.“

  • Kde tedy jsou ty desetitisíce dětí v pěstounské péči gayů a leseb? Proč už nepečují o např. stovky děti ve věku přes 10 let s výchovnými problémy z dětských domovů? Nebo pětiletých dětí, které si zažily týrání a budou potřebovat nadstandardní péči? Nebo sedmiletých, které budou navštěvovat jejich biologičtí rodiče, protože většina dětí v dětských domovech má stále rodiče a je s nimi v nějakém kontaktu.
  • Nebo ve skutečnosti jde o možnost si nechat vyrobit dítě umělým oplodněním a „mít na tohoto člověka / dítě nárok“?

  1. “Desítky českých dětí ročně jsou dávány k adopcím do zahraničí, protože o ně u nás není zájem.“

  • O děti je zájem, ale naše česká společnost je nepřijímá. Většina jich je romských. Adoptivním rodičům je správně doporučeno, aby se nechtěli stát spasiteli a neadoptovali romské dítě, POKUD by dítě nebylo přijato jejich okolím a oni nebyli „mega silní“, aby jej zvládli bránit. I když sami rodiče by jej milovali jako kterékoli jiné. Musejí být připraveni čelit jeho diskriminaci ve škole, MHD, širší rodině …. Nelžeme si, je u nás stále dost lidí s nenávistí k menšinám a toto není způsob, jak proti tomu bojovat, že si adoptujeme dítě v místě, kde bude od širšího okolí zakoušet nepřijetí či nenávist.

(Doporučení stran adopce dítě jiného etnika vychází k přednášek pro budoucí náhradní rodiče.)

  • Děti jdou do zahraniční adopce, až když se pro ně nenajde žádný adoptivní rodič v rámci ČR tj. i jednotlivec. KDE JSOU TY ZÁSTUPY gayů a leseb, kteří by byli ochotni je adoptovat jako jednotlivci, než by byly nabídnuty k mezinárodní adopci?

  1. „Přestože dvě mámy nebo dva tátové už dnes běžně vychovávají děti, adoptují děti nebo jsou pěstouny, zákonný rodič je vždy jen jeden nebo jedna z nich, ten druhý nemá žádné oficiální povinnosti ani práva, což může výrazně komplikovat život hlavně dítěti v souvislosti s dlouhodobým onemocněním, se smrtí nebo odchodem jednoho z rodičů.“

  • Není třeba přepisovat rodné listy – viz pozměňovací návrh poslance Krále
  • Umírají i matky samoživitelky a soudy umí rozhodnout, jaký je zájem dítěte. Ne jaký je zájem a přání dospělých.

  1. „Gayové a lesby nejsou v průměru více promiskuitní než zbytek populace.“

  • Lesby možná ne, gayové v průměru ano.
  • Ze studie v San Franciscu vyšlo, že 28% homosexuálních můžu mělo za život více než 1000 sexuálních partnerů.Zatímco jen 2% leseb měla více než 100 sexuálních partnerek za život a žádná jich neměla víc než 1000. (Norský dokument: Brainwash / Hjernevask (Norwegian documentary) – part Sex – čas od min 15:00-16:15 viz:

https://www.youtube.com/watch?v=7LJ6lybu634&list=PLWHTKnB0jqZD9cR0zMpNLCvNeqf2UlfIB&index=6

  1. „Děti z rodin, které vyrůstají nebo vyrůstaly v rodině s dvěma mámami nebo táty, napsaly otevřený dopis všem poslancům a poslankyním naší Sněmovny. V něm vyjádřily svou podporu a zdůraznily význam uzákonění manželství pro stejnopohlavní páry, jejich rodiče.“

  • Jsou tato vyjádření opravdu svobodná, když se mnoho lidí pro svůj postoj v obraně práv dětí stává terčem útoků? Může si dítě dovolit nesouhlasit se svým aktivistickým rodičem a nepodporovat narativ rodiče dokud mu není třeba 40 let a není již ukotveno v jiných vztazích?
  • Milly Fontana – The other side of the raibow – svědectví ženy vychovávané dvěma lesbami počaté z darované spermie (https://www.youtube.com/watch?v=TuYUZjYBS8w)
  • „Nikdo nechce slyšet příběh “z druhé strany duhy”…”Když jsem vyrůstala, toužila jsem po otci. Cítila jsem, že mi chybí otec, ještě před tím než jsem vůbec byla schopna vysvětlit, co to je otec.“ …. „Ve škole jsem pozorovala ostatní děti a došlo mi, že opravdu přicházím o něco důležitého, když nemám otce.”… Během mých školních let mi pořád (matky) lhaly, že nemám otce, nebo že nevědí, kdo to je. … Nikdo z LGBT lobby nechce můj příběh slyšet, protože prý láska je láska, že? …. “Byla jsem já homofobní, když jsem se dívala do zrcadla a přemítala, kdo je mým otcem?”
  • Postoj člověka vychovávaného v homosexuální dvojicí: “Když jsme s Brittany přišli s pravdivým vylíčením našich těžkých zkušenosti z doby, kdy jsme vyrůstali v homosexuální a lesbické komunitě, odpor proti nám se neprojevoval jako pouhé odsouzení. Spočíval v zuřivém pronásledování a hrozbách násilím….“

Kniha Jeftovy děti str. 84-85.

„Během celé diskuse o homosexuálních manželstvích děti prohrávaly, protože jej nikdo nekladl na první místo. Zastánci homosexuálních manželství je využívali, aby pořídili hezké fotky. Kniha Jeftovy děti str. 94.

  1. Podstatou manželství je láska mezi dvěma lidmi. A láska je jen jedna. Není homo a hetero verze.

  • ano, ale pokud by se děti množily dělením a nesouvisel jejich příchod na svět s dospělými, nebylo by třeba manželství pro nikoho. Pro děti je důležitý závazek otce za matku a opačně. Zájmem dítěte je, aby jeho biologičtí rodiče byli spolu a
  • láska není jedna – ne jsou 3: eros, agape a filea – tři druhy lásky v řečtině. Láska mezi dospělými ještě nemusí znamenat ochotu se obětovat pro dítě. A ochota se obětovat pro dítě i u hetero párů občas znamená být bez dětí

  1. Děti v duhových rodinách mají méně práv a jsou vystaveny nejistotě.

  • ano, protože většina jich je „pořízena“ jejich rodiči a tento stav jim způsobil jejich rodič s partnerem/partnerkou. Ano, proto neznají polovinu svých genů a nemají ani právo se to dozvědět jako děti adoptivní. Ano, my to těmto rodičům máme s láskou říci, že často nevědomě dětem tuto bolest způsobili. Nemáme jim v zákoně dávat příklad, že tuto bolest je v pořádku kdykoli způsobovat dalším dětem a ještě s požehnáním parlamentu.
  • Jistě dospělí velmi trpí, tak jako nedobrovolně bezdětní manželé. Žádná bolest dospělého nás ale neopravňuje k tomu se jí zbavit tím, že ji přeneseme na dítě.