NA PODPORU MANŽELSTVÍ
JAKO VZTAHU MUŽE A ŽENY

INICIATIVA DOPIS772024-02-28T19:57:54+01:00

INICIATIVA DOPIS 77

Jsme volné sdružení podnikatelů, kterým záleží na budoucnosti naší země a proto chtějí hájit přirozenou rodinu. Manželství muže a ženy považujeme za klíčovou hodnotu pro současnou společnost a nechceme dovolit experimenty s předefinováním této odvěké instituce. Zdravé rodiny jsou zárukou pro další rozvoj našeho státu. Jsme přesvědčeni, že politici by měli rodiny podporovat a chránit. Naše úsilí směřuje k zakotvení manželství muže a ženy do Ústavy České republiky a k ochraně takového právního řádu i praxe.

INICIATIVA DOPIS 77

Jsme volné sdružení podnikatelů, kterým záleží na budoucnosti naší země a proto chtějí hájit přirozenou rodinu. Manželství muže a ženy považujeme za klíčovou hodnotu pro současnou společnost a nechceme dovolit experimenty s předefinováním této odvěké instituce. Zdravé rodiny jsou zárukou pro další rozvoj našeho státu. Jsme přesvědčeni, že politici by měli rodiny podporovat a chránit. Naše úsilí směřuje k zakotvení manželství muže a ženy do Ústavy České republiky a k ochraně takového právního řádu i praxe.

AKTUALITY

Stručný monitoring aktuálního dění v oblasti rodiny a manželství

AKTUALITY

Stručný monitoring aktuálního dění v oblasti rodiny a manželství

OTÁZKY A ODPOVĚDI

Nemáte jasno v otázkách týkajících se manželství a rodiny? Hledáte informace a chcete odpovědi na otázky, které v současnosti ve společnosti vyvstávají? Zpracovali jsme pro vás odpovědi na nejčastější dotazy.

Manželství pro všechny je líbivý slogan, který slibuje nesplnitelné. To, oč se jedná je manželství osob stejného pohlaví. Manželství je právní instituce vytvářející právní rámec pro založení rodiny a řádnou výchovu dětí, což je primárním cílem manželství. Manželství je svazkem muže a ženy právě proto, že jen muž a žena mohou spolu zplodit dítě. Uzákonit manželství homosexuálů by tedy neznamenalo jen jakési „rozšíření“ definice manželství, znamenalo by naprosté popření jeho účelu a smyslu.

Není to pravda, uškodí těm nejslabším, uškodí dětem. Byl by tím legalizován proces úmyslného vytěsňování jednoho z biologických rodičů dítěte. Možná to bezprostředně „neublíží“, nicméně dětem, vyrůstajícím v těchto svazcích, zkomplikuje orientaci v jejich životní situaci, a to právě předstíráním zdánlivé „normality“ jejich nenormální situace. Přirozené, normální, je pro děti vyrůstat uprostřed vztahu muže a ženy, s mámou a tátou. Každá jiná situace – ať se účastníci snaží jakkoliv a přesto, že je tomu tak mnohdy bez jejich viny – je v něčem ochuzená, o něco (někoho) připravena. „Manželství pro všechny“ se chce tvářit, že takhle to „má být“, což se nemůže obejít bez šrámů na dětské duši.

Děti, které vyrůstaly v jednopohlavních rodinách, někdy připouštějí, že je oba jejich “rodiče” milovali/y, přesto hovoří o zoufalé, byť neuvědomělé, touze po rodiči opačného pohlaví. Kluci, vyrůstající se dvěma ženami, v srdci křičí “kdo je můj otec?“ a opačně. Obáváme se, že v případě prosazení manželství homosexuálů, bude tento neslyšitelný křik dětských duší udušen spokojenými dospělými – a teprve další generace sklidí hořké ovoce těchto zapíraných, nepřiznaných ztrát…

Navíc se lze obávat, že se tak otevřou dveře obchodování s dětmi a objednávání dětí na zakázku při náhradním (surogátním) mateřství, které není v ČR nijak právně upravené. Normalizace surogátního mateřství s redefinicí manželství přímo souvisí, jde s ním ruku v ruce!

Není to pravda. „Právně volných“ dětí (tj. těch, které mohou být adoptovány) je mnohem méně než heterosexuálních párů čekajících na adopci, které čekají na adopci až několik let. Jedním z důvodů je zlepšující se preventivní práce s ohroženými biologickými rodinami. Podle statistických údajů každoročně žádá v ČR o adopci dítěte asi 500 žadatelů, v roce 2020 bylo do rodin umístěno 312 dětí.

Navíc, podle názoru řady klinických psychologů (Deficity stejnopohlavního rodičovství z psychologického hlediska), by při svěřování do pěstounské péče či adopcích měla mít i nadále přednost rodina složená z muže a ženy, neboť z hlediska vývojové psychologie nejlepší potenciál pro bezproblémový vývoj dítěte je, pokud vyrůstá s otcem a s matkou ve společné domácnosti. Teprve, když se taková rodina nenajde, lze dítě svěřit i jednotlivci. Jako jednotlivci mají právo žádat o adopci lidé žijící ve stejnopohlavních párech již dnes.

Od uzákonění registrovaného partnerství v roce 2006 do poloviny roku 2022 vstoupilo do registrovaného partnerství celkem 4460 stejnopohlavních párů (tedy každoročně pouhých několik set), minimálně čtvrtina z nich byla mezi tím již zrušena, tedy „rozvedena“. Předpokládáme-li, že těch, kteří mohou tvořit stejnopohlavní partnerství, by bylo v populaci mezi 2–10 %, pak by šlo zhruba o 80–400 tisíc potenciálních párů. Oněch necelých 4500 partnerství je tedy jen asi 1–5 % z nich. Není žádný důvod předpokládat, že po případné redefinici manželství by se tento trend nějak dramaticky změnil. Pro srovnání, v manželství žije více než polovina české populace ve věku 18–65 let.

Mít dítě je velkým lidským přáním, ale nikoliv lidským právem, vynutitelným zákonem. Touha po dítěti nikomu nedává právo na dítě. To by bylo v rozporu s důstojností a přirozeností dítěte. Dítě není něčím, na co lze mít nárok, a nemůže být ani považováno za předmět vlastnictví. Dítě je spíše darem, a to nejvzácnějším a nanejvýš nezaslouženým darem manželství, a také živým důkazem vzájemného darování jeho rodičů.

Optika „práva na dítě“ často přehlíží, že i dítě má svá práva. Má právo se narodit z lásky svých rodičů, narodit se svým vlastním rodičům, má právo na život, má právo se narodit do rodiny, kde je máma a táta.

Dle křesťanské věrouky sexuální vztah mezi mužem a ženou v manželství je součástí dobrého Božího plánu pro člověka od stvoření, homosexuální jednání Bible neschvaluje (1. Kor 6, 9-10, Řím 1, 26-28).

Manželství je trvalý svazek muže a ženy založený na dobrovolném oboustranném smluvním vztahu. Křesťané věří, že manželství nezaložili lidé, ale Bůh, když stvořil člověka, aby „byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ (Gn 1,27) Manželství je založené na vzájemné komplementaritě mužského a ženského prvku, díky čemuž dochází k plození a rození dětí a vytváří se tak prostor pro zdravý vývoj a výchovu dětí.

Uvedený charakter manželství neplyne pouze z biblického učení, ale je poznatelný i z přirozeného řádu věcí. Manželství proto nelze libovolně předefinovat, znamenalo by to popření jeho účelu a smyslu.

Stát, spravovaný podle práva a respektující svobodu a důstojnost svých občanů, by měl umožňovat prostřednictvím tzv. „výhrady svědomí“ jednotlivcům vyhnout se splnění některé zákonné povinnosti, v níž mu brání jeho osobní svědomí. Bez možnosti jednat podle svého svědomí by právní systém ztrácel svou legitimitu. Výhradu svědomí může uplatnit advokát, jemuž svědomí brání zastupovat stranu sporu, o níž je přesvědčen, že je v neprávu. Může ji uplatnit farmaceut, jemuž svědomí brání prodávat medicínské přípravky, o nichž je důvodně přesvědčen, že jsou škodlivé. Může ji uplatnit reklamní pracovník prodavač, jemuž svědomí brání klamavě propagovat či prodávat nekvalitní produkt…

Byla by nám taková výhrada svědomí zaručena v případě, že by bylo uzákoněno manželství homosexuálů? Byla by nadále zaručena svoboda myslet si své a veřejně mluvit v souladu se svým svědomím a přesvědčením o chování, které je podle vnitřních morálních měřítek nesprávné? Zkušenosti z řady západních zemí, kde se sňatky homosexuálů uzákonily, jsou varující. Zdá se totiž, že mnozí zastánci homosexuálních manželství si toleranci (tedy strpění toho, s čím nesouhlasím) představují spíše jako „vynucený souhlas“…

Redefinice manželství přímo otvírá dveře k náhradnímu (surogátnímu) mateřství, které není v ČR dosud nijak právně upravené. Aktivity spojené se surogátním mateřství se v posledních letech rozrostly do podoby globálního byznysu, který není nepodobný obchodu s lidmi. Jen mezi lety 2006-2010 narostl celosvětově počet náhradních mateřství o 1000 %. Dle odhadů z roku 2012 měla odvětví spojená s náhradním mateřstvím hodnotu 6 miliard dolarů obratu, dnes je to ještě mnohem více. V roce 2022 i česká policie v Operaci Španěl vyšetřovala aktivity spojené s náhradním mateřstvím na území ČR, které se podle ní blížily skutkové podstatě obchodu s lidmi. Kvůli chybějící legislativě ale nemohla policie nikoho stíhat. V poslední době sílí mezinárodní tlak na postavení surogátního mateřství mimo zákon. Máme zato, že nastal čas tento hanebný byznys zastavit, nikoliv jej legalizovat.

Manželství jako svazek muže a ženy, založený na vzájemném závazku, představují stále nejlepší právní rámec poskytující nejlepší předpoklady pro stabilní rodinné prostředí a řádnou výchovu dětí. Přestože v posledních desetiletích pokračuje eroze manželství, dosud nikdo lepší model nevymyslel. Ani skutečnost, že mnoho manželství se rozvádí a někteří rodiče nepečují řádně o své děti, není důvodem pro to, abychom rezignovali na ochranu manželství. Pokud považujeme vysokou rozvodovost a špatnou péči o děti za negativní jevy, rozhodně k jejich řešení nijak nepřispěje změna definice manželství zcela popírající jeho dosavadní význam.

Manželství neslouží jen k uspokojování potřeb dospělých lidí, není jen svazkem dvou lidí, kteří se milují. Manželství je základem pro rodinu, chrání ženu a děti, při jejichž výchově mají muž a žena každý svou nezaměnitelnou roli. Uzákonit manželství homosexuálů by tedy vůbec neznamenalo jen jakési „rozšíření“ definice manželství, znamenalo by naprosté popření jeho účelu a smyslu.

„Když homosexuální pár svůj vztah začíná, je si vědom, že nebude mít vlastní děti. Rozhodl se proto, že si tak či onak opatří dítě někoho jiného, čímž bezbrannému dítěti způsobí dvojí pohromu: (1) Dítě bude více či méně odtrženo minimálně od jednoho z rodičů, kteří mu dali život. (2) Dítě bude zajatcem falešné rodičovské autority nejméně jednoho dospělého, který není jeho rodičem.“ Takto tvrdě a bez servítků popisuje Robert Oscar Lopez osudy dětí, jež se ocitnou v soukolí stejnopohlavních vztahů. Ví, o čem hovoří, sám v takovém svazku vyrostl. V roce 2015 spolu s Brittany Kleinovou sestavil knihu Jeftovy děti: Právo na dítě nebo práva dítěte?

Děti se nemohou vynořit z ničeho. U početí každého z nich byl konkrétní muž a konkrétní žena, jeho otec a matka, biologičtí rodiče. Vytvářet dojem, že dva lidé stejného pohlaví, žijící v registrovaném svazku, jsou „rodiči“ nějakého dítěte, tedy nutně znamená toto dítě připravit o minimálně jednoho z biologických rodičů. Tato situace není s tradičními adopcemi srov­natelná, neboť tady bude dítěti vnucen nepříbuzný „rodič“ stejného pohlaví tak, aby to vyhovovalo dvěma dospělým, nikoli kvůli řešení naléhavé potřeby na straně dítěte a už vůbec ne proto, aby se hledělo na „nejlepší zájem dítěte“.

OTÁZKY A ODPOVĚDI

Nemáte jasno v otázkách týkajících se manželství a rodiny? Hledáte informace a chcete odpovědi na otázky, které v současnosti ve společnosti vyvstávají? Zpracovali jsme pro vás odpovědi na nejčastější dotazy.

Manželství pro všechny je líbivý slogan, který slibuje nesplnitelné. To, oč se jedná je manželství osob stejného pohlaví. Manželství je právní instituce vytvářející právní rámec pro založení rodiny a řádnou výchovu dětí, což je primárním cílem manželství. Manželství je svazkem muže a ženy právě proto, že jen muž a žena mohou spolu zplodit dítě. Uzákonit manželství homosexuálů by tedy neznamenalo jen jakési „rozšíření“ definice manželství, znamenalo by naprosté popření jeho účelu a smyslu.

Není to pravda, uškodí těm nejslabším, uškodí dětem. Byl by tím legalizován proces úmyslného vytěsňování jednoho z biologických rodičů dítěte. Možná to bezprostředně „neublíží“, nicméně dětem, vyrůstajícím v těchto svazcích, zkomplikuje orientaci v jejich životní situaci, a to právě předstíráním zdánlivé „normality“ jejich nenormální situace. Přirozené, normální, je pro děti vyrůstat uprostřed vztahu muže a ženy, s mámou a tátou. Každá jiná situace – ať se účastníci snaží jakkoliv a přesto, že je tomu tak mnohdy bez jejich viny – je v něčem ochuzená, o něco (někoho) připravena. „Manželství pro všechny“ se chce tvářit, že takhle to „má být“, což se nemůže obejít bez šrámů na dětské duši.

Děti, které vyrůstaly v jednopohlavních rodinách, někdy připouštějí, že je oba jejich “rodiče” milovali/y, přesto hovoří o zoufalé, byť neuvědomělé, touze po rodiči opačného pohlaví. Kluci, vyrůstající se dvěma ženami, v srdci křičí “kdo je můj otec?“ a opačně. Obáváme se, že v případě prosazení manželství homosexuálů, bude tento neslyšitelný křik dětských duší udušen spokojenými dospělými – a teprve další generace sklidí hořké ovoce těchto zapíraných, nepřiznaných ztrát…

Navíc se lze obávat, že se tak otevřou dveře obchodování s dětmi a objednávání dětí na zakázku při náhradním (surogátním) mateřství, které není v ČR nijak právně upravené. Normalizace surogátního mateřství s redefinicí manželství přímo souvisí, jde s ním ruku v ruce!

Není to pravda. „Právně volných“ dětí (tj. těch, které mohou být adoptovány) je mnohem méně než heterosexuálních párů čekajících na adopci, které čekají na adopci až několik let. Jedním z důvodů je zlepšující se preventivní práce s ohroženými biologickými rodinami. Podle statistických údajů každoročně žádá v ČR o adopci dítěte asi 500 žadatelů, v roce 2020 bylo do rodin bylo umístěno 312 dětí.

Navíc, podle názoru řady klinických psychologů (Deficity stejnopohlavního rodičovství z psychologického hlediska), by při svěřování do pěstounské péče či adopcích měla mít i nadále přednost rodina složená z muže a ženy, neboť z hlediska vývojové psychologie nejlepší potenciál pro bezproblémový vývoj dítěte je, pokud vyrůstá s otcem a s matkou ve společné domácnosti. Teprve, když se taková rodina nenajde, lze dítě svěřit i jednotlivci. Jako jednotlivci mají právo žádat o adopci lidé žijící ve stejnopohlavních párech již dnes.

Od uzákonění registrovaného partnerství v roce 2006 do poloviny roku 2022 vstoupilo do registrovaného partnerství celkem 4460 stejnopohlavních párů (tedy každoročně pouhých několik set), minimálně čtvrtina z nich byla mezi tím již zrušena, tedy „rozvedena“. Předpokládáme-li, že těch, kteří mohou tvořit stejnopohlavní partnerství, by bylo v populaci mezi 2–10 %, pak by šlo zhruba o 80–400 tisíc potenciálních párů. Oněch necelých 4500 partnerství je tedy jen asi 1–5 % z nich. Není žádný důvod předpokládat, že po případné redefinici manželství by se tento trend nějak dramaticky změnil. Pro srovnání, v manželství žije více než polovina české populace ve věku 18–65 let.

Mít dítě je velkým lidským přáním, ale nikoliv lidským právem, vynutitelným zákonem. Touha po dítěti nikomu nedává právo na dítě. To by bylo v rozporu s důstojností a přirozeností dítěte. Dítě není něčím, na co lze mít nárok, a nemůže být ani považováno za předmět vlastnictví. Dítě je spíše darem, a to nejvzácnějším a nanejvýš nezaslouženým darem manželství, a také živým důkazem vzájemného darování jeho rodičů.

Optika „práva na dítě“ často přehlíží, že i dítě má svá práva. Má právo se narodit z lásky svých rodičů, narodit se svým vlastním rodičům, má právo na život, má právo se narodit do rodiny, kde je máma a táta.

Dle křesťanské věrouky sexuální vztah mezi mužem a ženou v manželství je součástí dobrého Božího plánu pro člověka od stvoření, homosexuální jednání Bible neschvaluje (1. Kor 6, 9-10, Řím 1, 26-28).

Manželství je trvalý svazek muže a ženy založený na dobrovolném oboustranném smluvním vztahu. Dle křesťanské věrouky institut manželství nezaložili lidé, ale Bůh, když stvořil člověka, aby „byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ (Gn 1,27) Manželství je založené na vzájemné komplementaritě mužského a ženského prvku, díky čemuž dochází k plození a rození dětí a vytváří se tak prostor pro zdravý vývoj a výchovu dětí.

Uvedený charakter manželství neplyne pouze z biblického učení, ale je poznatelný i z přirozeného řádu věcí. Manželství proto nelze libovolně předefinovat, znamenalo by to popření jeho účelu a smyslu.

Stát, spravovaný podle práva a respektující svobodu a důstojnost svých občanů, by měl umožňovat prostřednictvím tzv. „výhrady svědomí“ jednotlivcům vyhnout se splnění některé zákonné povinnosti, v níž mu brání jeho osobní svědomí. Bez možnosti jednat podle svého svědomí by právní systém ztrácel svou legitimitu. Výhradu svědomí může uplatnit advokát, jemuž svědomí brání zastupovat stranu sporu, o níž je přesvědčen, že je v neprávu. Může ji uplatnit farmaceut, jemuž svědomí brání prodávat medicínské přípravky, o nichž je důvodně přesvědčen, že jsou škodlivé. Může ji uplatnit reklamní pracovník prodavač, jemuž svědomí brání klamavě propagovat či prodávat nekvalitní produkt…

Byla by nám taková výhrada svědomí zaručena v případě, že by bylo uzákoněno manželství homosexuálů? Byla by nadále zaručena svoboda myslet si své a veřejně mluvit v souladu se svým svědomím a přesvědčením o chování, které je podle vnitřních morálních měřítek nesprávné? Zkušenosti z řady západních zemí, kde se sňatky homosexuálů uzákonily, jsou varující. Zdá se totiž, že mnozí zastánci homosexuálních manželství si toleranci (tedy strpění toho, s čím nesouhlasím) představují spíše jako „vynucený souhlas“…

Redefinice manželství přímo otvírá dveře k náhradnímu (surogátnímu) mateřství, které není v ČR dosud nijak právně upravené. Aktivity spojené se surogátním mateřství se v posledních letech rozrostly do podoby globálního byznysu, který není nepodobný obchodu s lidmi. Jen mezi lety 2006-2010 narostl celosvětově počet náhradních mateřství o 1000 %. Dle odhadů z roku 2012 měla odvětví spojená s náhradním mateřstvím hodnotu 6 miliard dolarů obratu, dnes je to ještě mnohem více. V roce 2022 i česká policie v Operaci Španěl vyšetřovala aktivity spojené s náhradním mateřstvím na území ČR, které se podle ní blížily skutkové podstatě obchodu s lidmi. Kvůli chybějící legislativě ale nemohla policie nikoho stíhat. V poslední době sílí mezinárodní tlak na postavení surogátního mateřství mimo zákon. Máme zato, že nastal čas tento hanebný byznys zastavit, nikoliv jej legalizovat.

Manželství jako svazek muže a ženy, založený na vzájemném závazku, představují stále nejlepší právní rámec poskytující nejlepší předpoklady pro stabilní rodinné prostředí a řádnou výchovu dětí. Přestože v posledních desetiletích pokračuje eroze manželství, dosud nikdo lepší model nevymyslel. Ani skutečnost, že mnoho manželství se rozvádí a někteří rodiče nepečují řádně o své děti, není důvodem pro to, abychom rezignovali na ochranu manželství. Pokud považujeme vysokou rozvodovost a špatnou péči o děti za negativní jevy, rozhodně k jejich řešení nijak nepřispěje změna definice manželství zcela popírající jeho dosavadní význam.

Manželství neslouží jen k uspokojování potřeb dospělých lidí, není jen svazkem dvou lidí, kteří se milují. Manželství je základem pro rodinu, chrání ženu a děti, při jejichž výchově mají muž a žena každý svou nezaměnitelnou roli. Uzákonit manželství homosexuálů by tedy vůbec neznamenalo jen jakési „rozšíření“ definice manželství, znamenalo by naprosté popření jeho účelu a smyslu.

„Když homosexuální pár svůj vztah začíná, je si vědom, že nebude mít vlastní děti. Rozhodl se proto, že si tak či onak opatří dítě někoho jiného, čímž bezbrannému dítěti způsobí dvojí pohromu: (1) Dítě bude více či méně odtrženo minimálně od jednoho z rodičů, kteří mu dali život. (2) Dítě bude zajatcem falešné rodičovské autority nejméně jednoho dospělého, který není jeho rodičem.“ Takto tvrdě a bez servítků popisuje Robert Oscar Lopez osudy dětí, jež se ocitnou v soukolí stejnopohlavních vztahů. Ví, o čem hovoří, sám v takovém svazku vyrostl. V roce 2015 spolu s Brittany Kleinovou sestavil knihu Jeftovy děti: Právo na dítě nebo práva dítěte?

Děti se nemohou vynořit z ničeho. U početí každého z nich byl konkrétní muž a konkrétní žena, jeho otec a matka, biologičtí rodiče. Vytvářet dojem, že dva lidé stejného pohlaví, žijící v registrovaném svazku, jsou „rodiči“ nějakého dítěte, tedy nutně znamená toto dítě připravit o minimálně jednoho z biologických rodičů. Tato situace není s tradičními adopcemi srov­natelná, neboť tady bude dítěti vnucen nepříbuzný „rodič“ stejného pohlaví tak, aby to vyhovovalo dvěma dospělým, nikoli kvůli řešení naléhavé potřeby na straně dítěte a už vůbec ne proto, aby se hledělo na „nejlepší zájem dítěte“.

DOPIS PREMIÉROVI

0
Sesbíraných podpisů

Online podepsání dopisu

Dopis živnostníků a podnikatelů na podporu manželství jako vztahu muže a ženy.

Pokud se chcete připojit k této iniciativě, zadejte IČO vaší firmy a pokračujte tlačítkem na další krok.

Podepsali

IČO Podepsal
01787811 Martin Votava
72914866 Petr Hlaváček
68748752 Michael Rychnovský
65134290 Josef Martinák
15564894 Vladimir Zavrel
47389648 Jozef Regec
68058845 Bohumil Šťastný
63939380 Edo Ahmedič
18837697 Martin Leschinger
08180920 Jitka Nováková

Kompletní seznam najdete na stránce Petenti.

Úřad vlády ČR, k rukám premiéra

Praha 4. října 2023

Vážený pane premiére Fialo,

my, níže podepsaní podnikatelé (živnostníci, představitelé obchodních společností i zaměstnavatelé), se na Vás obracíme s vděčností za Vaši dosavadní podporu manželství jako svazku muže a ženy. Slovy G. K. Chestertona řečeno, jedna věc dnes vyžaduje nezměrnou odvahu: hlásat samozřejmosti! Zároveň připojujeme i svou výzvu, abyste v této věci neustupoval tlaku, který je na Vás soustavně vyvíjen. S ujištěním, že my, běžní lidé, kteří samostatnou činností měsíc za měsícem vyděláváme, abychom zajistili obživu svých rodin, za Vámi stojíme. Kromě dopisu, který právě čtete, o nás už zřejmě neuslyšíte. Nemáme totiž na aktivismus čas. Snažíme se dávat lidem práci, práci odvádět a ukazovat našim dětem, že dobré a správné věci vyžadují úsilí. Teď už jsme ale opravdu nemohli mlčet.

Jako podnikatelé i jako občané přistupujeme k členům našich rodin, ke svým zaměstnancům, dodavatelům, odběratelům, klientům i k našim sousedům bez ohledu na to, kým se cítí být či kým jsou přitahováni. Toto není kritérium, kterým bychom se dívali na lidi. Jsme přesvědčeni, že ke všem se máme chovat především slušně a důstojně. Naše děti pak máme přijímat takové, jaké jsou, s láskou a péčí, která nám velí chránit i jejich přirozenou touhu po tom, být s oběma rodiči, tedy maminkou (ženou) a tátou (mužem). Tato touha je spojuje s miliony dětí na celém světě, které máme jako dospělí jedinci za úkol vidět a chránit tam, kde jim to může být odpíráno, či kde mohou dokonce čelit jakékoliv újmě. A pro děti je tu přece manželství jejich rodičů – maminky a táty – především!

Biologickou nemožnost, aby dvě osoby stejného pohlaví zplodily dítě, nám zdravý rozum brání označit za nerovnost. Shledáváme, že pokusy se této danosti vzepřít (adopcí, manipulací s reprodukčním materiálem, surogátním mateřstvím, administrativní či operativní změnou pohlaví apod.) jsou jednak oproti přirozenému předávání života ekonomicky naprosto nevýhodné a jednak – a to zejména – neproveditelné morálně, tedy bez ústupku svědomí.

Vážený pane premiére, jsme přesvědčeni, že společnost, která neztratí přirozenou schopnost předat dalším generacím život a vše s ním spojené (kulturu, jazyk, „řemeslo“, víru či hrdost na předky, kteří nám toho tolik vydobyli) je nezbytnou podmínkou pro všestranný rozvoj a prosperitu České republiky. Proto Vás vyzýváme, abyste se jako předseda vlády postavil za to, že na tom, že manželství je pouze pro muže a ženu, se nic měnit nedá. Pokud snad některý z článků legislativního procesu ztratil ze zřetele tuto samozřejmost, tak jsme s onou chestertonovskou odvahou ochotni ji vysvětlovat, hájit a ještě mnohem víc než pro naše podnikání se pro ni nasazovat.

DOPIS PREMIÉROVI

0
Sesbíraných podpisů

Online podepsání dopisu

Dopis živnostníků a podnikatelů na podporu manželství jako vztahu muže a ženy.

Pokud se chcete připojit k petici, zadejte IČO vaší firmy a pokračujte tlačítkem na další krok.

Podepsali

IČO Podepsal
01787811 Martin Votava
72914866 Petr Hlaváček
68748752 Michael Rychnovský
65134290 Josef Martinák
15564894 Vladimir Zavrel
47389648 Jozef Regec
68058845 Bohumil Šťastný
63939380 Edo Ahmedič
18837697 Martin Leschinger
08180920 Jitka Nováková

Kompletní seznam najdete na stránce Petenti.

Úřad vlády ČR, k rukám premiéra

Praha 4. října 2023

Vážený pane premiére Fialo,
my, níže podepsaní podnikatelé (živnostníci, představitelé obchodních společností i zaměstnavatelé), se na Vás obracíme s vděčností za Vaši dosavadní podporu manželství jako svazku muže a ženy. Slovy G. K. Chestertona řečeno, jedna věc dnes vyžaduje nezměrnou odvahu: hlásat samozřejmosti! Zároveň připojujeme i svou výzvu, abyste v této věci neustupoval tlaku, který je na Vás soustavně vyvíjen. S ujištěním, že my, běžní lidé, co samostatnou činností, měsíc za měsícem vyděláváme, abychom zajistili obživu svých rodin, za Vámi stojíme. Krom dopisu, který právě čtete, o nás už zřejmě neuslyšíte. Nemáme totiž na aktivismus čas. Snažíme se dávat lidem práci, práci odvádět a ukazovat našim dětem, že dobré a správné věci vyžadují úsilí. Teď už jsme ale opravdu nemohli mlčet.

Jako podnikatelé i jako občané přistupujeme k členům našich rodin, k našim zaměstnancům, dodavatelům, odběratelům, klientům, i k našim sousedům bez ohledu na to, kým se cítí být, či kým jsou přitahováni. Toto není kritérium, kterým bychom se dívali na lidi. Jsme přesvědčeni, že ke všem se máme chovat především slušně a důstojně. Naše děti pak máme přijímat takové, jaké jsou, s láskou a péčí, která nám velí chránit i jejich přirozenou touhu po tom být s oběma rodiči, tedy maminkou (ženou) a tátou (mužem). Tato touha je spojuje s miliony dětí na celém světě, které máme jako dospělí jedinci za úkol vidět a chránit tam, kde jim může být odpíráno, či kde mohou dokonce čelit jakékoliv újmě. A pro děti je tu přece manželství jejich rodičů - maminky a táty - především!

Biologickou nemožnost, aby dvě osoby stejného pohlaví zplodily dítě, nám zdravý rozum brání označit za nerovnost. Shledáváme, že pokusy se této danosti vzepřít (adopcí, manipulací s reprodukčním materiálem, surogátním mateřstvím, administrativní či operativní změnou pohlaví apod.) jsou jednak oproti přirozenému předávání života ekonomicky naprosto nevýhodné a druhak – a to zejména – neproveditelné morálně, tedy bez ústupku svědomí.

Vážený pane premiére, jsme přesvědčeni, že společnost, která neztratí přirozenou schopnost předat dalším generacím život a vše s ním spojené (kulturu, jazyk, “řemeslo”, víru či hrdost na předky, kteří nám tolik vydobyli) je nezbytnou podmínkou pro všestranný rozvoj a prosperitu České republiky. Proto Vás vyzýváme, abyste se jako předseda vlády postavil za to, že na tom, že manželství je pouze pro muže a ženu, se nic měnit nedá. Pokud snad některý z článků legislativního procesu ztratil ze zřetele tuto samozřejmost, tak jsme s onou chestertonovskou odvahou ochotni ji vysvětlovat, hájit a ještě mnohem víc než pro naše podnikání se pro ni nasazovat.

ČLÁNKY

Zde naleznete výběr článků, které doporučujeme k přečtení

ČLÁNKY

Zde naleznete výběr článků, které doporučujeme k přečtení

KONTAKTY

Miroslav Novák

telefon: 603 333 244

DOPORUČUJEME

ALIANCE PRO RODINU

PROHLÁŠENÍ UČITELŮ

SIMONIK

ŠTÍTKY

AKTUALITY ANALÝZY PROHLÁŠENÍ PROJEV REPORTÁŽ VIDEO ČLÁNEK ČLÁNKY

© Copyright 2024 | Avada Theme by ThemeFusion | All Rights Reserved | Powered by WordPress

Přihlášení do administrace

Přejít nahoru